Animace učí, jak se chovat hezky, ale chováme se i my hezky k animaci?
Teoretici i příznivci animace obecně v posledních letech často do světa radostně vykřikují, že animace je dnes doslova všudypřítomná: lze ji kupříkladu nalézt nejen v kinech ale i třeba v televizi v podobě nejrůznějších seriálů, v reklamě, na školách v rámci výukových videí, na ulicích na fasádách budov nebo i v letadlech, kde nás instruuje, jak si správně zapnout bezpečnostní pás a nekouřit na záchodě. Jenže jedním dechem je nutno k tomuto optimistickému výčtu dodat otázku, jaká animace je to vlastně ta všudypřítomná? V mnoha případech bohužel taková, která by svou kvalitou neobstála na animačních školách ani jako ročníkové cvičení. A pokud je to právě tato laciná animace (rozpočtově i kvalitativně), která se k veřejnosti dostává nejčastěji, je pak nakonec paradoxně o to těžší přimět a naučit „laického diváka“ soustředěně vnímat a oceňovat animaci autorskou (či chcete-li uměleckou), která zůstává v záplavě ledabyle té všudypřítomné, nenáročně vznikající i nenáročně konzumované, stejně neviditelná jako předtím.
O to důležitější je pak vyzdvihnout a upozornit, když se do všudypřítomného animačního mainstreamu podaří prosadit (třebas i částečně) s originálním autorským přístupem. Jedním z takovýchto projektů je podle mě i aktuálně vysílaný edukační seriál RTVS a K2 Production o etiketě Chochmesovci,[1] především jeho výtvarná část. Za grafickým designem jak jednotlivých charakterů (členů jedné „typické“ slovenské rodiny) tak i všech výtvarných pozadí stojí studio animátorek a výtvarnic Veroniky Obertové a Michaely Čopíkové Ové Pictures, které zároveň vytvorili i úvodní znělku seriálu. Tato tvůrčí dvojice již v minulosti několikrát ukázala, že i v rámci zakázkové práce lze najít mnoho prostoru pro vlastní autorskou kreativitu. Za svéráznou animovanou reklamu na auta Volkswagen „Ľudové vozidlá“[2] získaly například v roce 2015 Zlatý klinec ART PRIX 2016 a mezi lety 2014 -2016 se zase animačně podílely na vynikajícím (a dle mého názoru dnes již nespravedlivě zapadlém a nepříliš doceněném) seriálu Prvá o ženských průkopnicích slovenské historie (HITCHIKER Cinema a opět RTVS).[3] V rámci seriálu Chochmesovci obohatili Ové Pictures vizuál nejen o svou typickou sytou barevnost a silné, záměrně nepravidelné kontury, ale i o mnoho výtvarných detailů, nápadů a vtípků. Každá místnost bytu Chochmesovců má například svou vlastní originální tapetu a žádný předmět v pozadí není náhodný, tak jako třeba zarámovaný obraz Čapkovy Pejska a kočičky v obyváků nebo peřina s nahým ženským zadkem a nápisem „BIJONSÉ“ v pokoji hipsterského teenagera.
O to větší škoda je, že kvalitě výtvarné stránky bohužel už tolik neodpovídá kvalita samotné animace, která je, řekněme, velmi minimalistická. To by třeba ani tolik nevadilo v edukativních pasážích, kde se pracuje pouze s předměty a popisky správného chování, ale v situacích pohybu postav v rámci prostoru bytu působí animace někdy až nechtěně komicky. Nedostatek času a financí na samotné rozpohybování-animaci je však naneštěstí příliš častým nešvarem mnoha animačních zakázek, jelikož zadávající klienti nemají povětšinou reálnou představu o časové náročnosti vlastního animačního procesu.
Své by o tom mohla vyprávět zajisté i zkušená česká animátorka Maria Procházková, která již po několik let vede tým animátorů realizujících videa k nominacím na knižní ceny Magnesia litera.[4] Velmi krátké časové období mezi vyhlášením jednotlivých nominací a slavnostním televizním večerem, v rámci kterého animované spoty běží, rozhodně neumožňuje příliš animačního detailismu, přesto však vznikají v rámci této originální zakázkové animační platformy nápadité autorské mikro-filmy. Přitom stojí za zmínku, že vedle zavedených autorů, jako například Lucie Sunkové,[5] dává Procházková pravidelně příležitost i mnoha ještě studujícím animátorům jako třeba Marku Náprstkovi[6] nebo Michaele Mihalyiové.[7]
A pokud by vás zajímalo, jak by podobný projekt propojující zakázkovou tvorbu s autorskou animací vypadal ve větším finančním i geografickém meřítku, můžete se podívat například na stránku celosvětově populárních TED Talks, konkrétně jejich sekce edukačních animačních videí TED-Ed.[8] Mezi oceňovanými autorskými animátory z celého světa zde najdete například i loňskou vítězku Anifilmu Chintis Lundgren (krátký film Manivald), která pro TED-Ed vytvorila krátké video „Why do cats act so wierd?“[9], jež si po stránce originality a humoru nijak nezadá s její vlastní autorskou tvorbou. Lundgrenové video visí na stránkách od roku 2016 a za tu dobu ho shlédlo více jak 6 milionů diváků – a to už není špatné publikum v porovnání s obvyklou mikro-komunitou příznivců umělecké animace. Věřím, že právě podobné mainstreamové platformy jako Chochmesovci, Magnesia Litera nebo TED-Ed, které ponechávají dostatek autorského prostoru i v rámci světa animačních zakázek, mohou do budoucna výrazně pomoci, aby i ona umělecká animace byla více viditelná (když už ne „všudypřítomná“). A snad nás naučí jak se chovat k autorské animaci v mediálním prostoru slušně a nenahrazovat ji lacinými náhražkami.
[1] https://www.rtvs.sk/televizia/archiv/13945
[2] http://ovepictures.com/work/volkswagen-commercial/
[3] http://ovepictures.com/work/prva/
[4] https://www.youtube.com/watch?v=WiRnov8oRB8&list=PLELxawwqsehrTyVIF9UAsiquAFStQPv_C&index=10
[5] https://www.youtube.com/watch?v=W4jBZn527co
[6] https://vimeo.com/263331489
[7] https://vimeo.com/226379626
[8] https://www.ted.com/watch/ted-ed
[9] https://www.ted.com/talks/tony_buffington_why_do_cats_act_so_weird
