Grečner dostal příležitost převést do praxe svou dosud pouze teoreticky proklamovanou koncepci subjektivizace a intelektualizace filmu, již sám označoval jako „introvertní realismus“. Ten se měl odklánět od „realismu příběhového“ a analyzovat narušenou emocionalitu soudobého člověka, jeho vnitřní svět a společenské kontexty, jež z toho vycházejí.