Forever young – Locarno slaví 70 let

Súťažný film Madame Hyde, réžia: Serge Bozon

Súťažný film Madame Hyde, réžia: Serge Bozon

Mezinárodní filmový festival v Locarnu letos proběhne už po sedmdesáté. Největší švýcarská filmová přehlídka se koná od 2. do 12. srpna v italském kantonu Ticino u jezera Laggo Maggiore.

Festival sice nepatří mezi největší filmové festivaly, které každý zná, ale zato se mu daří již od svého vzniku v roce 1946 objevovat nové talenty, poukazovat na aktuální směry a jednoduše se nebát nového, experimentálního a neobvyklého v kinematografii. Festival je díky svému místu působení přirozeně kosmopolitní – všechny oficiální tiskoviny vycházejí anglicky, francouzsky, německy a italsky, stejně tak i řečníci při úvodech k filmům přecházejí s lehkostí z jednoho jazyka do druhého. Festival má dobré vztahy jak s Francií a frankofonními zeměmi, tak i s Itálií (která je mu asi nejblíže), ale je vhodným prostorem pro národní premiéry jak švýcarských tak i řady německých filmů. Distributoři vědí, že premiéra v prestižní sekci Piazza Grande automaticky přináší filmu kladné body do další cesty v kinech. Dalším důležitým faktorem je i to, že Švýcarsko je bohatá země se zvláštním statusem a historií, může si dovolit, co jinde, v Evropské unii, třeba nejde, a odráží se to i na festivalu. Na jedné straně je Locarno vůči divákům velmi otevřený a vstřícný festival, na straně druhé za lístek na večerní projekci na Piazza Grande zaplatíte 25 CHF (tedy skoro 21 EUR), což zaplněnému náměstí zjevně nevadí, za výjimečný zážitek si zdejší diváci rádi připlatí. Přes to, a nebo právě proto je, narozdíl od festivalu v Cannes, který letos také oslavil 70. ročník a který působí jako majestátní neotřesitelná ale poněkud zkonstnatělá instituce, MFF Locarno dodnes a možná dnes ještě víc než dřív, festivalem progresivním a stále hledajícím.

 Iceman německého režiséra Felixe Randua

Iceman německého režiséra Felixe Randua

Velkou zásluhu na úspěchu Locarna mají jeho umělečtí ředitelé, kteří zodpovídají za všechny hlavní sekce festivalu ale mají poslední slovo v rozhodování o všech filmech, které se na festivalu objeví. Od roku 2012 je uměleckým ředitelem festivalu italský kritik Carlo Chatrian, který velmi úspěšně navázal na svého francouzského kolegu Oliviera Pèra, který do Locarna přešel z paralelní sekce Cannes La Quinzaine des realisateurs a nyní působí ve vedení televize Arte. Frédéric Maire (ředitel v letech 2005-2009) je nyní ředitelem švýcarské cinematéky a Marco Müller (1992-2000) z Locarna přešel na pozici uměleckého ředitele nejprve MFF Benátky a pak MFF Řím. A tak bychom mohli pokračovat. Švýcarský festival si prostě může díky svojí v mnoha ohledech výjimečné pozici dovolit angažovat ty nejlepší švýcarské, italské, francouzské festivalové dramaturgy a také si může dovolit trvat na svém nekompromisním obsahu. Jeho soutěžní sekce – Concorso internazionale (Mezinárodní soutěž), Cineasti del presente (Filmaři současnosti) a krátkometrážní Pardi di domani (Leopardi budocnosti) obsahují výrazné autorské filmy, často náročné i pro zkušeného diváka. Tento program vyvážen open air projekcemi na Piazza Grande – krásném centrálním náměstí Locarna, kde se často až osmi tisícům diváků představují lokální premiéry komerčněji zaměřených filmů – komedie, dramata, švýcarské premiéry ale také některé starší, ale známé snímky významných hostů festivalu. Všechny jsou skoro vždy doprovázeny hereckými hvězdami a tvůrci a tradičně je osobně uvádí také aktuální umělecký ředitel festivalu. Letos na Piazza Grande uvidí diváci například americké filmy Pěkně blbě (The Big Sick, r. Michael Showalter), akční Atomic Blonde (r. David Leitch) či kriminálku Dobrý časy (Good Time, r. Josh a Benny Safdie), ale také třeba film Iceman německého režiséra Felixe Randua, ve kterém sledujeme neolitický kmen žijící v Alpách před více než 5300 lety, ve kterém herci mluví zaniklým Rhétským jazykem nebo hudební dokument o švýcarské skupině Gotthard.

Letošní jubileum je pro festival vhodnou záminkou, připomenout si ty autory, kteří se svými prvními filmy představili a proslavili právě v Locarnu, a to samostatnou sekcí v rámci programu Dějiny (příběhy) filmu – Locarno 70. Mezi jedenácti promítanými filmy najdeme například Tres tristes tigres (Tři smutní tygři, 1968) slavného chilského experimentátora Raoula Ruize, Znamení lva (Le Signe du lion, 1962) příslušníka francouzské nové vlny Erica Rohmera nebo Sedmý kontinent (Der siebente Kontinent, 1989) Michaela Hanekeho, kterým se tento německý držitel dvou Zlatých palem z Cannes mezinárodně proslavil. Mezi autory, které Locarno během své existence pro svět filmu objevilo patří i americký režisér Tod Haynes, který letos dostane v čestného Leoparda a uvede zde, kromě dvou starších snímků, také svůj nejnovější film Wonderstruck. Samostatná retrospektiva a čestné ocenění patří dalšímu výraznému filmaři, kterému který je s festivalem velmi úzce spojený, Jeanu-Marie Straubovi. V programu bude šest dlouhometrážních a pět krátkometrážních snímků, které Straub většinou režíroval společně se svojí nerozlučnou partnerkou Daniele Huillet.

Samostatnou Retrospektivu letos dramaturgové připravili americkému režisérovi Jacquesovi Tourneurovi. Sekce obáhne přes třicet celovečerních filmů, třináct krátkých a tři dokumenty o Tourneurovi. Filmy se budou promítat hlavně z 35mm a 16mm kopií a bude to jedinečná příležitost pro každého milovníka thrillerů a filmů noir. Ve Francii narozený Tourneur se proslavil svojí prací pro hollywoodské studio MGM. V Americe pracoval až do poloviny šedesátých let. Mezi jeho nejslavnější a nejoblíbenější filmy patří horor Kočičí lidé (Cat People, 1942), válečné drama Dny slávy ( Days of Glory, 1944), noirové krimi Pryč od minulosti (Out of the past, 1947) nebo hororová Komedie plná hrůz (The Comedy of Terrors, 1964).

Československá stopa v Locarnu se datuje do 60. let, kdy zde hlavní ocenění – Zlatého leoparda získal v roce 1963 Zbyněk Brynych za Transport z ráje, 1964 Miloš Forman za Černého Petra a v roce 1966 Evald Schorm za Každý den odvahu. Od té doby se na nový úspěch slovenského nebo českého filmu stále čeká a v letošním programu najdeme jako jediného zástupce Slovenska německý koprodukční snímek režiséra Jana Speckenbacha Freiheit (Svoboda). Freiheit se promítá v hlavní sekci Concorso internazionale společně s dalšími sedmnácti hranými i dokumentárními snímky. Mezi nejznámnější účastníky soutěže můžeme asi zařadit Kanaďana Denise Cotého, francouzského režiséra Serge Bozona nebo amerického scenáristu a režiséra Jima McKaye. Jinak jsou ale všechny tři soutěžní sekce plné méně známých jmen, která teprve čekají na objevení. Každá cesta do Locarna je tedy dobrodružnou výpravou, objevováním nových kontinentů, posouváním vlastních limitů a cestou za sebe/poznáním. Na tuhle filmovou výpravu jsem se poprvé vypravila v roce 2012, a od té doby sem jezdím každý rok. Letos poprvé i v roli reportérky Kinečka, takže se můžete těšit na zprávy o nových filmových zážitcích a rozhovory, které vám ze své cesty přivezu.

Anna Kopecká

Ďalšie trailery k spomínaným filmom:

The Comedy of Terrors

Freiheit

Watch video!

En el séptimo día

Watch video!

Komentáre sú uzavreté.